Krize posílila pozici úvěrových registrů

Základní principy registrů jsou v Evropě podobné, avšak z pohledu legislativy, druhu a množství zpracovávaných dat, nabízených produktů a procesů se mohou lišit. Proto asociace sdružující provozovatele úvěrových registrů ACCIS (The Association of Consumer Credit Information Suppliers) provedla výzkum mezi svými členy ve 27 evropských zemích. Byl proveden i proto, že Evropská unie nyní přezkoumává směrnici o ochraně osobních údajů.
CCB – Czech Credit Bureau je aktivním členem ACCIS již od roku 2002 a díky svému členství má možnost reagovat na regulatorní podněty přicházející z EU, případně společně s ostatními členy ACCIS vytvářet argumentaci ochraňující odvětví credit reportingu a celého spotřebitelského financování.

Přeshraniční výměna dat je zatím v plenkách

Zajímavostí je, že ačkoli v 90. letech minulého století byl vytvořen koncept bilaterálních smluv pro zajištění přeshraniční výměny dat mezi úvěrovými registry (tzv. Credit Bureau Data Exchange Agreement), většina registrů tento koncept prozatím nevyužívá. Pouhých 12 z 30 úvěrových registrů uvedlo, že data od zahraničních kolegů používá. Jedná se o Finsko, Norsko, Švédsko Dánsko, Německo, Nizozemí, Belgii, Švýcarsko, Rakousko, Španělsko a Itálii. Důvodem je především restriktivní legislativa či nedostatečná poptávka po takové spolupráci.
V rámci nedávných výzkumů v zemích Beneluxu bylo zjištěno, že méně než 1 % z celkového počtu poskytnutých spotřebitelských úvěrů bylo poskytnuto klientům z jiné země, než byla financující finanční společnost. A to je navíc v oblasti, která se vyznačuje jednou z nejvyšších úrovní mobility obyvatelstva bez jazykových bariér.
Nicméně, v roce 2011 přijatá směrnice o spotřebitelském financování se celkem jednoznačně vyjadřuje k potřebě zavést nediskriminatorní přístup k informacím z přeshraničních úvěrových registrů. Takže se v budoucích letech určitě dočkáme aktivnější přeshraniční výměny dat mezi registry, než je tomu doposud.
Co se týká právních předpisů, tak v pouhých šesti zemích je sdílení dat povinné a v pěti zemích je dokonce povinností věřitele zkontrolovat žadatele o úvěr v databázi registru. Tato povinnost se samozřejmě vztahuje pouze na země, kde registry fungují v modelu asociačním či jako státní registr.
To znamená, že věřitelé ve většině tázaných zemí se mohou svobodně rozhodnout, zda využít informace z databází úvěrových registrů, aby posoudili schopnost dlužníka splácet úvěr, nicméně zákon jim to (zatím) nenařizuje. Z průzkumu dokonce vyplynulo (19 registrů z 23), že ani v souvislosti s implementací nové směrnice o spotřebitelském úvěru 2008/48/EC5 nedojde v této souvislosti k žádné změně.

Věřitelé objevili výhodu pozitivních registrů

Jednotlivé úvěrové registry se od sebe rovněž liší podle druhu sbíraných dat. Dobrou zprávou je skutečnost, že většina registrů sbírá o klientech nejen negativní data, ale i ta pozitivní. V České republice shromažďují úvěrové registry (BRKI – Bankovní registr klientských informací a NRKI – Nebankovní registr klientských informací) pozitivní i negativní data u všech subjektů.
Výhodou pozitivních registrů je fakt, že dovolí finanční instituci posoudit celkovou úvěrovou historii klienta a může tak předejít nechtěnému předlužení. Může se totiž stát, že i když klient vždy splácel všechny své závazky řádně a včas, dalším úvěrem by se již mohl dostat na nebezpečnou hranici, za kterou již nebude svých finančních závazků schopen dostát. Tomu pomáhají pozitivní registry s dostatečnou historií dat efektivně předcházet.

Zajímavým trendem, který byl také jistě nastartován nedávnou ekonomickou krizí, je posun od pouze negativních registrů směrem i ke sběru pozitivních dat. Tímto směrem se například v Evropě vydala před několika lety Belgie, v roce 2011 Maďarsko a vládní rozhodnutí o upgradu na pozitivní registr padlo nedávno dokonce i ve Francii – dlouholeté baště striktně negativního úvěrového registru. Další země jako Španělsko či Dánsko také vyvíjejí aktivity tímto směrem.
Další informace viz článek