Každý Čech dluží průměrně 112 tisíc

Recese je na obzoru, lidé by měli šetřit. Přesto vzrostlo zadlužení každého člověka v Česku od začátku roku o čtyři tisíce korun. Každý obyvatel této země včetně nemluvňat dluží nyní průměrně 112 084 korun. Vyplývá to z údajů České národní banky, podle níž dlužily české domácnosti bankám, záložnám, splátkovým firmám i lichvářům na konci října 1,181 bilionu korun. Na konci ledna to bylo o 45 miliard méně.

 

„Zadlužení českých domácností je výrazně pod průměrem vyspělých zemí západní Evropy. Nepředstavuje zatím riziko pro banky ani pro dlužníky. Při pokračujícím oslabování ekonomiky nadále poroste,“ řekl Petr Kříž, vedoucí partner sektoru finančních služeb společnosti PwC ČR. Do potíží se splácením dluhů by se podle něho mohly dostat nízkopříjmové domácnosti, kde například živitel přijde o práci. „Také si budeme muset zvyknout na vyšší počet nucených dražeb nemovitostí z hypoték,“ dodal Kříž.

 

Nedobrovolných dražeb je sice zatím málo, ale razantně rostou. Loni se jejich počet meziročně téměř zdvojnásobil na 770.

 

„Letos do konce listopadu proběhlo již 804 nedobrovolných dražeb nemovitostí, a to máme ještě jeden celý měsíc do konce roku. Očekávám, že nadcházející rok přinese další navýšení,“ uvedl Radim Hasman, předseda představenstva společnosti Eurodražby.cz.

 

 

Zatímco dluhy domácností se od počátku roku zvýšily jen o čtyři procenta, objem vymáhaných a pozdě splácených pohledávek se podle odborníků letos zvýší o 15 procent.

 

„Za loňský rok je odhad objemu pohledávek zpracovávaných inkasními agenturami 27 miliard korun, letos očekáváme mírný, zhruba desetiprocentní nárůst,“ uvedla Ivana Šárová, mluvčí Asociace inkasních agentur. Firmy sdružené v asociaci kontrolují necelou polovinu trhu pohledávek. Nejméně 30 miliard korun vymáhají sami věřitelé a společnosti, které nejsou členy asociace. Objem vymáhaných pohledávek tak letos dosáhne 60 miliard korun, což je pět procent všech dluhů domácností.

 

Ještě výrazněji rostou žádosti lidí o oddlužení a osobní bankroty. Tento institut, dovolující dlužníkovi při zachování životního minima splácet jen pět let s tím, že nesplacená část dluhu zanikne, funguje v Česku třetím rokem.

 

V roce 2009 soudy zaregistrovaly tři a půl tisíce návrhů na oddlužení a povolily o tisíc méně. Loni přišlo osm a půl tisíce žádostí o oddlužení, z toho soudy povolily více než šest tisíc. A za deset měsíců letošního roku lidé podali dvanáct a půl tisíce žádostí, z toho soudy povolily osobní bankrot ve více než devíti tisících případech. To byl stav k poslednímu říjnu, kdy do konce roku chyběly dva měsíce, a přesto byl nárůst osobních bankrotů oproti celému loňskému roku téměř padesátiprocentní.

 

Odborníci předpokládají další prudký růst osobních bankrotů. Podle Asociace inkasních agentur se v Česku vymáhají pohledávky od jednoho milionu dlužníků.

 

Institut oddlužení přinesl také byznys pro firmy, které jsou s etikou na štíru.

 

 

Paní Jana z pražských Ďáblic si „nastřádala“ čtvrt milionu dluhů. Bezradná z toho, jak je z platu prodavačky splatí, našla firmu slibující sepsat návrh na oddlužení. Firma si za sepsání návrhu nechala zaplatit dvanáct tisíc korun. Návrh ale soud kvůli právním vadám odmítl.

 

Když se paní Jana na firmu obrátila, aby jí vrátila peníze, když sepsala návrh špatně, dostalo se jí vysvětlení, že firma práci odvedla a nic vracet nebude. Nakonec se obrátila na Poradnu při finanční tísni, kde jí zdarma sepsali návrh, který u soudu prošel.

 

„To je velký nešvar, existují jednotlivci i firmy, které za sepsání návrhu inkasují od pěti do dvaceti tisíc korun, a udělají to tak špatně, že návrh u soudu neprojde. Pokud si dlužník takovou firmu vybere, měl by trvat na tom, aby platil až po přijetí návrhu soudem,“ radí David Šmejkal, ředitel Poradny při finanční tísni, která působí v Praze, Ostravě, Ústí nad Labem i v České Lípě, Šumperku a Litvínově.

 

Existují i firmy, které poskytují úvěry, ve druhém oddělení zprostředkovávají jejich poskytnutí a ve třetím oddělení hned nabízejí oddlužení. Pokud žádá o půjčku zadlužený klient, první oddělení mu ji nedá, ale předá jej druhému oddělení. Tam klient zaplatí tři čtyři tisíce, aby dostal telefon začínající devítkou, kde se za dalších jedenáct set dozví, že mu nikdo nepůjčí. Pak ho převezme třetí oddělení, kde mu za deset tisíc nabídnou sepsání návrhu na oddlužení.